Kmotr švédského true black/death metalu Sebastian Ramstedt má letos napilno. Neodmítl již tradiční hostování u KVAEN (třetí album "The Formless Fires"), odvedl fantastickou práci ve studiu se svou domovskou kapelou NECROPHOBIC (desáté album "In The Twilight Grey") a v současné době se podruhé hlásí o slovo se svým projektem IN APHELION. Pokud se blíže podíváme na aktuální sestavu tohoto Ramstedtova levobočka, seznáme, že se rozšířila o baskytaristu Tobiase Cristianssona, což je v rámci švédské scény notoricky známá a velmi aktivní persona (nedávno jsme zde recenzovali desku DARKENED - "Defilers Of The Light"). Abychom to shnuli, poznamenejme, že IN APHELION na začátku tvořili ze 2/3 členové NECROPHOBIC, zatímco dnes už to jsou rovné 3/4. Jsem zvědav, kdy za bicí stoličku usedne lysý pekelník Joakim Sterner... Ale to samozřejmě přeháním, otec zakladatel Joakim už dávno překročil padesátku, a když zrovna neotlouká rantly u NECROPHOBIC, leží doma na kavalci a luští křížovky, maximálně tak vyrazí v papučích na Stortorget nakrmit havrany.

Debutová deska "Moribund" poměrně logicky nejvíce připomínala právě tvorbu NECROPHOBIC (zejména od "Mark Of The Necrogram" výše). Sebastian chrčel podobně jako Anders Strokirk a jako na běžícím pásu sázel jeden svůj "signature" riff (nebo melodickou linku) za druhým. Nezapomněl však ani na svůj pověstný songwriting, když se mu opět podařilo doručit hned několik hitovek. Udržet laťku vysoko na stojanech však není zrovna snadné, a tak Ramstedta spolu s jeho nerozlučným nohsledem Johanem Bergebäckem letos nečekala úplně jednoduchá práce. Není lehké vyrazit do studia a snažit se překonat "Moribund" nebo dokonce "In The Twilight Grey". Před naším black/death metalovým principálem stála věru složitá výzva.

Album sympaticky pokřtěné jako "Reaperdawn" má poměrně komplikovaný profil - dvě kratší skladby a pak rovných šest kompozic roztahujících se na ploše od šesti do osmi minut. Bez deseti minut hodina materiálu, to není zrovna skromná porce. Nad druhým zpěvníkem IN APHELION jsem strávil poměrně dost času, do pozdních hodin jsem analyzoval každou jedinou jeho složku, abych došel k překvapivému závěru: ne každý den je posvícení, přátelé. Nechápejte mě špatně, "Reaperdawn" je solidní album, nicméně mu trochu chybí onen "wow effect", tolik potřebný moment překvapení.

Nasekat půltucet dlouhých skladeb na jedinou desku se neukázalo tím nejlepším tahem. Jistě, IN APHELION se činí, vytahují příjemné "sombre" melodie, zařazují košatá sóla, mění tempa, pracují s atmosférou, ale ne vždy tohle snažení dotáhnou do vítězného finále. Zvykli jsme si na bohatě prostřené stoly, na hitové kompozice, jasně zapamatovatelné motivy i refrény ("World Serpent (Devourer Of Dreams)", "Draugr", "Sorrow, Fire & Hate") a jsme překvapeni, že tentokrát tomu tak úplně není. Poklesla hladina ve studnici nápadů pod normál nebo je to záměr a IN APHELION se jen snažili posunout se do trochu jiných vod a více se tak odlišit od tvorby NECROPHOBIC? Pravda bude někde uprostřed. Je fakt, že pověstný Ramstedtův songwriting je na "Reaperdawn" méně nápadný a v některých případech mu schází silná vodící linie ("They Fell Under Blackened Skies" nebo "Further From The Sun"). Píši záměrně "v některých případech", neb tracklist disponuje i položkami typu "The Fields In Nadir", "A Winter Moon's Gleam" a především pak velmi povedeným závěrečným eposem "Aghori". Zde je kompoziční struktura výraznější, skladby gradují a jsou vystuženy dostatečně poutavými refrény. Vyloženě rádiové ambice však nečekejte, letošní IN APHELION totiž více než hity doručují obskurní/znepokojivé vibes.

Po atmosférické stránce silná deska, po té kompoziční však méně nápadná. Ramstedtova družina vyšívá bohaté krajky, ale disponuje poměrně unifikovanými, spíše šedými, případně pak černými špulkami, ty barevné vytahuje ze šuplíku jen výjimečně. Košatě aranžované, převážně střednětempé skladby vyžadují pozornost a zvýšené soustředění a pokud jim nedopřejete potřebnou časovou investici, začnou se vám slévat jedna do druhé (zejména pak ve druhé třetině kolekce). Temná, žánru dokonale věrná deska, která by si však zasloužila zpestřit jednou, či dvěma skladbami s většími hitovými ambicemi.